V druhé polovině devadesátých let kandidoval ve volbách do nově ustaveného Senátu České republiky Pavel Tigrid proti Václavu Bendovi.
Pavel Tigrid byl celému světu, jak demokratickému, tak totalitně orientovanému, známý novinář, vydávající ve francouzském exilu kulturně politickou revue Svědectví. Přispívala do ní velká část lidí, zabývajících se společenskou sférou, ale podstatným obsahem byly i politické informace z prostředí komunistické strany. Můj francouzský bratranec, který se s Pavlem Tigridem dobře znal, mi přivezl, když přijel k nám na návštěvu, samozřejmě tajně, vždy pár výtisků Svědectví. Viděl jsem, jak je to dobře vedené periodikum. Grafická úprava byla tehdy svěřena Ladislavu Sutnarovi, známému výtvarníkovi už z předválečné éry.
Krátce jsem se s panem Tigridem setkal po revoluci a působil na mne jako člověk příjemný a přímočarý.
Naproti tomu pan Václav Benda byl kandidátem Občanské demokratické strany. Podílel se na koaliční vládě Václava Klause i když s naprosto menšinovým podílem. V tehdejším vydání Lidových novin vyšel kreslený vtip, na jehož kresbě sedí v pohodlných křeslech pánové Klaus, Kalvoda a Lux a vedle stojí Václav Benda, který se dotazuje „Pánové, nebyla by tu pro mne aspoň štokrle?“.
Zdálo by se, že ve volbě proti panu Bendovi byl Pavel Tigrid jasným favoritem. Kdyby ale stála proti novináři Tigridovi na podstavci socha, určitě by s jistotou vyhrála, protože rozhodovaly hlasy pro ODS, která byla po revoluci dominantní silou.
Ve Starém Římě císař Caligula přivedl do Senátu svého koně a zůčastněným senátorům sdělil – to je váš člen a toho budete teď ctít jako kolegu. Nikdo si neodvážil ani pípnout.
Do aktuálního boje o získání nominace na budoucího prezidenta Spojených států, často nazývaných „kolébkou demokracie“ se opětovně hlásí primitivní a nevzdělaný nafoukanec, syn přistěhovalců z Německa 20. let minulého století. Má utkvělou představu stavby jím stavěných hotelových komplexů v Moskvě a Putinovo Rusko je pro něj dobrý obchodní a nejen tím i politický partner.
Dost času před jeho první volbou na prezidenta Spojených států jsem si říkal, do jaké krize se dostala Republikánská strana v závislosti na rasisticko fašistickém směřování a jak je slabý její intelektuální potenciál, když ze svého středu může vyprodukovat takové monstrum. Jak je vidět, obava z možné přicházející hrůzy se stala skutečností. Jestliže se podaří tomuto úkazu bizarnosti druhé poloviny obyvatelstva doposud nejsilnější demokracie světa ovládnout politické pole, nastane reálná doba dříve fantastických vidin spisovatele George Orwella.