Oba tyto územní celky mají společný základ a společnou historii. Odděleny byly koncem občanské války, která novodobou Čínu po vítězství nad japonskými uzurpátory v roce 1945 v dalších třech letech bojů roztrhla a následně rozdělila.
Generál Čang Kai-šek, dosavadní prezident státu, byl donucen stáhnout svá vojska na blízký ostrov Taiwan a s ním tam odešla celá společnost, která tvořila tehdejší čínskou privilegovanou třídu. Musím připomenout, že Čangova doktrina byla v podstatě nedemokratická, jedinou politickou a povolenou stranou za jeho vlády byla Národní strana – Kuo Min-tang. Obyvatelé Taiwanu samozřejmě Čang Kai-ška uznávají, je to v jejich vidění stále národní vůdce a má na čestném místě v hlavním městě Tai Pei patřičný monument, který ho připomíná.
Po vítězství komunistů na čínské pevnině začal z jejich strany tlak na Koreu, kterou do konce světové války na asijské půdě okupovali Japonci. Američané korejské území proti komunistům bránili a v konečných fázích bojů dosáhli až čínských hranic. Generál McArthur tehdy žádal amerického prezidenta Eisenhowera, bývalého vrchního velitele spojeneckých vojsk ve druhé světové válce, aby sám mohl v kompetenci náčelníka asijských vojenských operací pokračovat v ofenzivě americké armády na čínské území a vrátit Číně její statut před komunistickým záborem.
Prezident David Dwight Eisenhower tuto iniciativu odmítl a generál McArthur byl následně penzionován. Západní svět ale pokračoval v podpoře Čínské republiky na Taiwanu, kterou považoval za spojence a politického partnera v soupeření se sovětizovaným čínským pevninským územím, které se po občanské válce stávalo závislým na sovětském stalinismu. Tento stav se začal měnit až když americký ministr zahraničí, Henry Kissinger, ve vládě bývalého zástupce prezidenta Eisenhowera Richarda Nixona, vyvinul politickou aktivitu v kontaktu s reformátorem čínského komunistického režimu, Teng Siao-pchingem. Kissingerovým záměrem byla liberalizace komunistického systému, uplatňovaného na pevninském území a snaha sladit potřeby totalitního státu se světem západních hodnot. Kissinger věřil, že jeho postup bude úspěšný a podařilo se mu ovlivnit další státy demokratické mezinárodní společnosti ke změně orientace a upřednostnění vztahu s asijskou komunistickou mocností. Mezitím se po smrti generála Čang Kai-ška Čínská republika na Taiwanu stala zemí demokratické orientace s více politickými stranami.
Čínští komunisté trvali na uznání pouze jimi ovládané země jako na podmínce zlepšení vztahů s demokratickou částí světa. Na tomto příkladu se ovšem ukázalo, jak se Henry Kissinger mýlil a jak nebezpečné je pro demokracii, uzavírat jakékoliv dohody a smlouvy se zeměmi s totalitní správou.
Jaké bylo komunistické Rusko za reformátora Gorbačova a jaké je dnes pod vládou diktátora Putina. Obchodník D. Trump je hloupý, když si myslí, že bude platit jeho zamýšlená domluva se severokorejským totalitářem Kimem. Trapné podlézání našeho prezidenta Zemana komunistické Číně dává podnět k jeho odvolání z funkce, což by se rozhodnutím Senátu České republiky již stalo, nebýt poslanecké sněmovny, v níž vládnoucí koalice stojí na podpoře komunistů a fašistů.
Politická karta se ale začíná obracet a liberální svět si uvědomuje, oč je pro něj důležitější partnerství s demokratickou Čínskou republikou na Taiwanu, než s asijským totalitním obrem, jehož nesolidnost co se týče prodeje nekvalitního a necertifikovaného zdravotnického materiálu do jiných zemí a neuvolňování informací o původu rozšíření koronavirové infekce se teď zvlášťsilně projevuje vzhledem k současné pandemii.