Nastává čas rozhodujícího střetnutí mezi hlavními protivníky našeho politického prostředí s účinností propagačního působení na veřejnost. Tradiční pojmy pravice – levice ztrácejí na síle a dopředu se tlačí témata, týkající se toho, jak jednotlivé politické subjekty kladou ve svých programech aktuální váhu na trendy rozvoje.
V tomto ohledu se politická debata mezi soutěžícími účastníky často snižuje k primitivnímu napadání a osočování soupeřů a k lživým útokům na ty, kteří by mohli přinést změnu v politickém uspořádání a zvrátit ustálený „pořádek“.
Začnu hodnotit postavení jednotlivých stranických subjektů podle šancí obhájit svoje postavení v poslenecké sněmovně, o jejímž novém obsazení se v říjnových volbách bude rozhodovat.
Sociální demokraté patrně svoje členství v Parlamentu České republiky neobhájí. Shodují se na tom prognózy výzkumných agentur a dal bych jim za pravdu. V poslední době tato výše jmenovaná strana vystrčila do popředí paní ministryni sociálních věcí Janu Maláčovou, zřejmě slušnou a sociálně orientovanou zástupkyni zaměstnanecké třídy. Tato dáma nemá ovšem žádnou naději na úspěch proti svojí konkurentce v barvách ANO, strážkyní státní pokladny, paní Schillerové, ladící si svoje namlouvací róby do přitažlivě modré barvy ve snaze odpoutat koaliční sdružení Spolu od liberálního spojení s Piráty a STANem.
Stále si myslím, že sociální demokracie by měla dost kvalitních zástupců na předních postech, ale její současný předseda, pan Jan Hamáček, žene její postavení do naprosté podřízenosti duu Zeman – Babiš a nakonec ji přivede k totálnímu útlumu.
Další stranou, bojující o přežití, je Komunistická strana Čech a Moravy, vyzdobená namísto tradiční rudé pěticípé hvězdy a příslušnými atributy srpem a kladivem snítkou s třešničkami. Taky sice rudými, ale nakonec vzhledem k minulosti tak nebijícími do očí. Předseda této strany, pan (asi pořád soudruh) Filip několikrát odložil volební sjezd v obavě z nespokojenosti členstva se současným vedením. Možná že po parlamentních volbách nebude už u komunistů volit koho.
Dopředu se momentálně snaží jít stranické seskupení zvané Přísaha bývalého šéfa policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Roberta Šlachty. Ten má za sebou řadu kolegů, zkušených v důkladné vyšetřovatelské práci a dobře znajících svůj obor. Ti se pustili do politické činnosti s ním. Každý ovšem, pokud se hlásí jako nováček do veřejných funkcí, si musí uvědomit, že bude vystaven neurvalým výrokům a útokům všeho druhu, které ho budou usvědčovat ze všeho špatného a budou se snažit proti němu vytvořit náladu. Musí být proti tomu předem obrněn a mít pevné nervy.
Kdo se asi znovu dostane do sněmovny, je pan Tomio Okamura. Protože patrně nespatřoval svoji budoucnost v restauratérství, ani v cestovním ruchu, vrhl se „plnou parou“ na politiku. Mazaný obchodník bez skrupulí (známá jsou jeho dřívější reklamní televizní vystoupení) odhadl, že hra na přízemní nacionalismus nižší vzdělanostní vrstvy obyvatelstva bude mít naději na úspěch. Kdyby se pohyboval v politickém prostředí roku 1938, asi by založil Národní ligu fašistickou a s hrdostí by ji propagoval. Dnes ovšem šéfuje Straně přímé demokracie, kde je možné schovávat šovinistické a rasistické příspěvky jejích členů na „sociálních sítích“. Tuto taktiku ať si pan Okamura v budoucnu srovná se svým svědomím, ale je otázka, zda toho bude schopen v trvalém opojení ze své aktivity.
Trvalým fenoménem na českém politickém poli je Občanská demokratická strana, aktuálně dominantní sloup koaličního sdružení Spolu, v němž se dělí o politické postavení s TOP 09 a KDU-ČSL. Zatímco dva spolupůsobící subjekty působí poměrně konzistentně, mezi občanskými demokraty to začíná konkurenčně „bublat“. Sympatické vedení, reprezentované pány Petrem Fialou, Zbyňkem Stanjurou a Martinem Kupkou má protipól v osobách pánů Zahradila a Vondry – členů Evropského parlamentu i bývalého středočeského hejtmana Petra Bendla. Aktivita, vyvíjená těmito straníky, vytváří nedůvěru k poctivému postoji této strany v deklarovaném evropanství.
K dalšímu koaličnímu spojenectví liberálního směru se rozhodli Piráti se Starosty a nezávislými. Je to především spojení oslovující mladé lidi, nepamatující už minulý režim a tím nezatížené nějakými existenčními vazbami na dobu pro ně vzdálenou. Samozřejmě je ale hodně obyvatelstva střední i starší generace, které je rádo, že dříve usazené poměry dávno skončily a nepřeje si, aby je cokoliv v současném politickém životě napodobovalo a připomínalo.
Nakonec vzpomenu resuscitovaný posttotalitní moloch, hnutí ANO, vedené oligarchou, majitelem koncernu Agrofert a miliardářem Babišem seniorem. Hlavním problémem pana Babiše je, že se snaží pro svůj průmyslový komplex čerpat podporu z fondů Evropské unie, která je určena na rozvoj malých a středních podniků. Rozhodující beneficient zisků Agrofertu parceluje a krájí své firmy tak, aby ve zmenšených měřítkách na tyto dotace dosáhly. Tím poškozuje skutečně malé farmáře a zemědělské podnikatele, pro jejichž podporu jsou dotace Evropské unie, jíž jsme členem, určeny. Protože pan Babiš jako premiér země především sám rozhoduje o tom, kdo evropskou podporu získá, nachází se v jasném střetu zájmů. Jestli po volbách nastane, že se ho jeho příznivec, prezident Zeman, bude pokoušet trvale držet ve vrcholné funkci, bude to pro Českou republiku těžký problém. Zřejmě budou pro náš stát pozastaveny veškeré podpůrné dotace a země bude muset hospodařit jen z toho, co si sama našetří z výkonu domácího hospodářství a daní.
Představení jmenovaných soutěžících stran a stranických koalic znázorňuje obraz našeho politického prostředí. Jaké bude obsazení lavic v budoucím složení Poslanecké sněmovny České republiky, uvidíme v noci z devátého na desátý říjen, po prvním sečtení volebních výsledků.