Roku 1310 se stal českým králem po panování přemyslovského rodu, vymřelého po meči roku 1306, Jan Lucemburský. Byl to panovník dobrodružného ducha, mající smysl spíš pro cesty po kontinentálních zámcích a panstvích, spojených s rytířskými kláními, než o starosti, věnované svému království.
V tom se velmi lišil od svojí ženy, Elišky Přemyslovny, která naopak mužova volného ducha nesdílela a měla daleko bližší vztah k zemi svých předků a jejímu dědictví. Cit ke svěřenému království a zároveň osobní statečnost projevil Jan Lucemburský, když v bitvě u Crécy roku 1346, už osleplý, prohlásil, že český král rozhodně z boje neuteče. Tam svůj život skončil a jeho památku (nejen jeho) připomíná kamenný kříž, na místě bitvy ve Francii vztyčený.
Syn Jana Lucemburského, římský císař a český král, původním jménem Václav, ale v návaznosti na římské císaře jmenován po Karlu Velikém Karel IV., se stal nejvýznamnější osobností našeho státu v celých jeho dějinách.
Naše země se stala historickým soustátím Českého království a Lucemburského vévodství. V ústřední katedrále Českého království, chrámu svatých Víta, Václava a Vojtěcha je na čestném místě znak lucemburského rodu, rodový znak našeho krále a římského císaře Karla.
Náš stát prošel ve své historii mnohými změnami, ale důležité je, že se v dnešních časech vrací k svému dějinnému spojení. Po celoevropských parlamentních volbách dochází ke změnám v dosavadním uspořádání. Předsedu Evropské komise, tím pádem celoevropské vlády, volí ne už jednotliví předsedové svých národních vlád, ale jednoduše nově zvolený Evropský parlament. Dochází tak k přímé vůli evropského občanstva na úkor vyššího stupně politického zastoupení.
Jsem velmi rád, že zvoleným předsedou Evropské komise po odstupujícím José Manuelu Barrosovi je bývalý lucemburský ministerský předseda a ministr financí Jean-Claude Juncker. Je to náš eurokrajan, vzhledem k naší společné historii. Lucembursko je zemičkou tak 100 x 50 kilometrů na délku i šířku. Kromě toho, hlavní město Luxembourg hodně připomíná hlavní město české země Prahu. Má dva mosty, které nepřeklenují řeku, ale hluboká údolí a jsou obdobou pražského Nuselského mostu. Historické centrum města je velmi podobné pražské Malé Straně. Jak je vidět, i malinká země může podstatně ovlivňovat a v podstatě řídit chod obrovského mnohonárodního celku. Trend demokratického obsahu evropské integrace je na postupu.
Proti nově instalovanému předsedovi Evropské komise je Anglie a Maďarsko. Angličané pořád kalkulují s tím, že jsou zástupci celé Velké Británie, nad jejímž panstvím Britského společenství národů „slunce nezapadá“. Nedovedou se smířit s tím, že hlavním motorem evropské integrace je hospodářský výkon Německa a Francie. Neuvědomují si, že pokud budou sledovat antievropský trend, mohou se dostat do problémů se Skotskem, které nemusí sdílet nechuť jižní části ostrova k evropskému spojení a má před referendem o zachování státní jednoty.
Maďarsko je pak v zajetí domácích nacionalistů, ještě ve větší míře nepřátelských k evropské unifikaci, než byli naši domácí „konzervativci“, kteří stojí před rozpadem a kteří se během své vlády snažili Evropskou unii využívat a přitom jí při každé příležitosti házet „klacky pod nohy“.
Evropská unie má před sebou čas nového rozjezdu. Záleží na tom, jak ho její zastoupení důsledně využije.