Tento výrok pronáší jedna z hlavních potav filmu Pelíšky v roli bývalého vojáka Československé zahraniční armády, která byla za komunistického režimu neuznaná a její členové pronásledovaní. Scénář je situován do české historie od šedesátých do konce sedmdesátých let 20. století. Řečená věta pro tehdejší dobu vyjadřovala pocit velké části veřejnosti, která měla už dost komunistické vlády a čekala na její konec. Všichni, které znám, byli přesvědčeni, že nastane demokratizace a postupný útlum do té doby stávajícího režimu. Demokratizací by to určitě neskončilo, během takových dvou let by se Československo stalo opět demokratickou zemí, komunisté by se pod tlakem veřejnosti vzdali svého nadřazeného postavení „vedoucí síly“ a země by navázala na poměry, jež opustila únorovým převratem v roce 1948.
Až sovětskou okupací národ vystřízlivěl a byl donucen k „normalizaci“ sovětského střihu. To jsou dnes už historické reminiscence, po přes padesát let starých událostech. Máme prezidenta a za ním v závěsu ministerského předsedu, kteří pěstují postkomunistický virus v Čechách, za vydatné pomoci komunistů a kryptofašistů. Vláda premiéra Babiše je podle součtu koaličních hlasů ve sněmovně menšinová, ale zajištěnou podporu ze strany těchto extrémistických subjektů má trvale.
Panu Babišovi začíná ovšem zvonit hrana, i když se sám bude bránit do „poslední kapky krve“. Přibližuje se rozhodnutí vrcholných orgánů Evropské unie o střetu zájmů v jeho postavení. Na převzetí premiérského postu připravuje pravděpodobně pana ministra Havlíčka, který je možná odhodlaný vzít na sebe ještě další alespoň tři ministerstva. Sám Babiš bude zřejmě volit mezi dvěma možnostmi. Buď se bude snažit pod patronací Miloše Zemana zmenšit vliv Evropské unie nad členstvím České republiky, v čemž nebude mít naději na úspěch. K případnému vystoupení ze svazku EU je potřeba tří pětin obou komor Parlamentu České republiky. Pravděpodobnější možnost je, že pan Babiš, aby uchránil svůj „svěřenský“ Agrofert, se uchýlí s novou rodinou do své vily na Riviéře. Odtamtud bude řídit své, od „svěřenství“ osvobozené podniky a bude rád, že se konečně vyvázal z politického sevření. Na to mu nedávám rok, ani dva. Odhaduji, že to bude už na podzim letošního roku.