Český ministerský předseda musí mít nervy jako provazy. Jaký boj uvnitř své strany musel svádět, aby odvrátil dopad puče, zosnovaného proti němu mstivým a svéhlavým prezidentem republiky Zemanem je těžké si jen představit. Hlavním spolupučistou byl Michal Hašek, dosud mající hlavní slovo na jižní Moravě. První dopad na svou osobu se podařilo Sobotkovi odvrátit, když získal na svou stranu Milana Chovance, domnělého Zemanova spolupracovníka. Prezident Zeman byl nucen nakonec Sobotku jmenovat premiérem. Z vděčnosti nad tím, že Chovanec bez obalu zveřejnil Zemanovy intriky, obdařil ho Bohuslav Sobotka ve své vládě postem ministra vnitra.
Chovancova hvězda začala stoupat, když politické akcie získal nekompromisním postojem k migrační krizi. K ní svůj názor jasně prezentoval na evropském ministerském setkání. V jednom rozhovoru se vyjádřil - „dneska je premiérem Sobotka, zítra to mohu být já“.
Pravděpodobně pod tímto náhledem, aby neohrozil případné „spolupracovníky“ na své cestě, kteří by mohli být vyšetřováni pro různé případy, rozhodl se po dohodě s policejním prezidentem Tomášem Tuhým vyhlásit reformu vrcholných bezpečnostních služeb státu. Tomu padl za oběť Robert Šlachta, člověk zodpovědný za chod Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Všechno se ale zřejmě nestačilo zamést „pod koberec“. Případ jihomoravského hejtmana Michala Haška, který vyplácel vysoké částky z hejtmanství na osobu s falešnou identitou a je známý z minulosti popíráním skutečností, které by mohl jako čestný politik jasně vysvětlit, dává znamení vývoje, který slušnosti politické správy vůbec neprospívá.
Současný český ministerský předseda je známý svým smířlivým postojem, souznějícím s většinovým názorem členů Evropské unie, k exodu z krizových oblastí (vyjma kvót na rozdělování uprchlíků, kteří přicházejí do Evropy). Naproti tomu ministr vnitra Milan Chovanec zastává velmi nekompromisní stanovisko k imigraci, podobně jako pan Babiš a zvlášť prezident republiky. Prezidentův postoj zavání až xenofobií. Tato konkurence je pro Bohuslava Sobotku nebezpečná. Nálada ve společnosti je vybuzovaná mediální propagandou uměle vytvářeného problému islámského terorismu, hrozícímu naší zemi. Ten se naší země zřejmě vůbec netýká, islámští teroristé vůbec nechtějí ukotvit své příznivce a vyznavače v naší republice. Sociální podmínky v našem státě je předem odrazují a to šéfové teroristů dobře vědí. Naše země pro ně má cenu jen jako tranzitní most a v tom je nutné udržovat naprosto spolehlivý bezpečnostní aparát, aby možnému „tranzitu“ přes naši republiku zabránil, případně teroristy všeho druhu zachycoval.
Nicméně prezident republiky Zeman nerozlišuje mezi jakýmikoliv uprchlíky z krizových oblastí a ekonomickými žadateli.
V těchto ohledech se Miloš Zeman může shodovat s maďarským ministerským předsedou Viktorem Orbánem. Ten se pravděpodobně už dost vzdálil své studentské minulosti, kdy vedl protikomunistická občanská shromáždění, která vedla k pádu totalitně orientovanému Kádárovu režimu v Maďarsku. Dnešní maďarský stát působí dojmem xenofobně organizované politické správy. Smutné je, že se k tomuto kritériu přihlašuje český prezident, dnešní představitel země, státu, který ve své původní celistvosti po celou periodu svobody v meziválečném období v letech 1918 – 1938 respektoval právo azylantů na možnost záchrany v našem demokratickém prostředí před šikanou v totalitně řízených zemích.
Bohumil Sobotka má těžkou pozici. Proti němu stojí „fierlingerovské“ křídlo ČSSD, reprezentované Jaroslavem Foldynou, Jiřím Zimolou, zmíněným Michalem Haškem a dalšími v „pozadí“. Tito jmenovaní mají pod svojí patronací Ústecký kraj, Jihočeský kraj a Jihomoravský kraj. Vlivné regiony co se týče voličské základny a jejich „větrné mlýny“ melou asi dost silně. Jestli se panu Sobotkovi podaří obhájit své místo prostřednictvím podzimních krajských voleb, klobouk dolů !
Jak mi řekl jeden starší kolega kdysi v minulosti - „je hodně slimáčků a málo kapustičky“. To asi platí pro všechen čas dodnes.