Ministerský předseda Babiš by rád vládl Ćeské republice prostřednictvím svých finančních možností. Nejraději by vládl sám se svojí firmou, ale na to nemá ve vrcholném zastupitelském orgánu dost hlasů, aby mu toto úsilí prošlo. Kvůli trestnímu stíhání je lehce vydíratelný. V jeho snaze vést vládu mu ochotně sekundují komunisté a sociální demokraté. Spojenec ruského prezidenta Putina, český prezident Zeman, navrhoval panu Babišovi, aby se spojil vedle komunistů s neofašisty Strany přímé demokracie, což by bylo po stránce podpory pro něj nejpohodlnější. Babiš by se ovšem jistě obával střetu s většinou představitelů Evropské unie, s nimiž se navíc může domlouvat bez tlumočníků. Proto vtáhl do hry šéfy sociálních demokratů, lačné zaujímat postavení, jaké jim hlavní vůdce vymezí. Sociální demokracie pak poslouží jako kudrlinky na domněle demokratické fasádě vládního seskupení.
Ministerský předseda Babiš původně určil na místo ministryně spravedlnosti svoji obhájkyni, paní Malou, jejíž právnický titul, získaný na soukromé škole, není v naší republice považovaný za dostatečnou kvalifikaci. Po odstoupení zostuzené dotyčné paní ministryně trestně stíhaný premiér chtěl přebírat ministerstvo spravedlnosti sám. Nakonec byl vytažen do funkce „králík z klobouku“ Jan Kněžínek.
Jak dlouho takto sestavovaná vláda vydrží, je otázkou času. Může to být měsíc, ale taky zbývající čas do příštích parlamentních voleb. Pan Zeman ji bude chtít udržet, jak dlouho to půjde. Postup jistě koordinuje se svými mocenskými východními spřízněnci, neuznávajícími základní demokratické hodnoty.
Nostalgii po minulém režimu pociťuje asi třetina voličstva, i když komunisty volí jen někteří. Těmto lidem nevadí nečestné způsoby politiků, jsou xenofobně zaměřeni a uznávají vůdcovský princip v politickém jednání. Demokracii mají za slabost.