v čísle 38 časopisu Respekt byl uveřejněn článek Fešácké hrdinství. Je především o filmu Anthropoid, který pojednává o akci československých parašutistů, vyslaných naší exilovou vládou ve Velké Británii, provést zneškodnění nejvyššího správního úředníka v naší zemi, nacistického protektora Reinharda Heydricha. Akce byla velmi důkladně připravena a provedena 27. května roku 1942.
Protože jsem měl dva členy širší rodiny zaměstnané v té době v nemocnici Na Bulovce, k níž se následující kauza váže, zmíním se o jejich autentických zážitcích. Moje teta byla laborantkou na mikrobiologii a můj o hodně starší bratranec (nebyl jsem v tom čase ještě na světě), lékař, byl zaměstnancem na tak zvaném „radiáku“, v radiologickém pavilonu. Ten měl umístění nad svahem pod zatáčkou od Kobylis, kde k útoku našich parašutistů došlo.
Znám osobní svědectví mých příbuzných i přímo mojí maminky, jak se o událostech dozvídali.
Dne 27. května roku 1942 dopoledne telefonovala teta mojí mamince, že byl uskutečněn atentát na někoho moc vysoce postaveného, že do telefonu nemůže nic říct, ale že o všem řekne až po návratu z nemocnice domů. Maminku napadl první, komu se mohlo něco stát, Frank, který byl nejvíc znám veřejnosti jako vykonavatel nacistické zvůle na českém obyvatelstvu. Teprve po návratu tety zjistila, že na Bulovku přivezli těžce zraněného protektora Heydricha.
Zprvu prý nikdo nevěděl, koho to vlastně do nemocnice přivezli. Německý důstojník v uniformě, přivezený narychlo stěhovacím vozem v doprovodu českého strážníka, nebyl zpočátku spojován s osobou říšského protektora. Heydrich sám byl asi v takovém stavu, že neměl myšlenky na to, aby zveřejňoval svoji totožnost. Nicméně, jakmile skutečnost vyšla najevo, celá Bulovka byla obrácena „vzhůru nohama“. Oddělení, na němž byl Heydrich přijat, bylo vyklizeno, takže protektor byl v budově jediným pacientem. Okna byla zabílena, aby nikdo nemohl náhodně nazírat dění uvnitř kliniky.
Můj bratranec, lékař v radiologickém pavilonu, se ten den, kdy bylo slunečné počasí a lékaři měli pracovní pauzu, opaloval s kolegy na střeše oddělení. Když zaslechli silnou ránu, běželi všichni k zábradlí, aby zjistili, co se děje. Bratranec viděl automobil, stojící v zatáčce ohybu silnice a utíkajícího člověka od automobilu. Nikdo netušil, co se stalo.
Jakmile byla nemocnice uvedena do stavu nejvyšší pohotovosti, z Německa byli povoláni dva nejvyšší specialisté na Heydrichovu léčbu. K němu měli přístup jen vybraní nacističtí němečtí lékaři. Během dne bylo vyhlášeno stanné právo. Frank se hned ujal terorizování českého obyvatelstva, v dalších dnech byly vyhlašovány seznamy na základě výjimečného stavu popravených lidí, jež Němci zatýkali jako rukojmí ze msty.
Jeden z prvních, kdo byli zastřeleni, byl spisovatel Vladislav Vančura. Když pro něj přišli do Vančurových zbraslavské vily, měl zrovna rozepsané Dějiny národa českého. Třetí díl knihy končí nedopsanou větou. Další mezi mnoha oběťmi byl atlet Evžen Rošický, kterého moji rodiče dobře znali.
Film Anthropoid, který odvozuje svůj název od jména akce, jejímž cílem bylo odstranění říšského protektora, nebudu hodnotit, protože jsem ho doposud neviděl. Zmíním se o filmech, které jsem měl možnost shlédnout a jež se týkaly daného tématu. Film Atentát natočil v roce 1964 prorežimní a později, po sovětské okupaci, „normalizační“ režisér Sequens. Jeho zaměření je ideologicky motivované a z hlediska faktografického, myslím, nevěrohodné. Parašutisté se v úkrytu kostela (tehdy majícího jméno sv. Karla Boromejského) v Resslově ulici rozčilují nad tím, že jim z Anglie nepřichází žádná pomoc, aby je z těžké situace dostala. Myslím, že kdyby takto skutečně uvažovali, nebyli by se schopni odhodlaně bránit od čtyř hodin ráno do půl jedenácté dopoledne velké přesile německých vojáků a policistů.
Jsem přesvědčený, že u každého filmu, který se zaměřuje na předvádění skutečných událostí minulosti, záleží na vnitřní přesvědčivosti a vystižení dobových reálií. V tomto ohledu je pro mne daleko cennějším film Jiřího Krejčíka Vyšší princip, v němž je vylíčena tísnivá atmosféra protektorátu se všemi tragickými důsledky a okolnosti následků atentátu jdou celým filmem.
V poslední době se času atentátu na Heydricha věnoval film Protektor režiséra Marka Najbrta, vysoce stylizovaný, ale naprosto psychologicky vystihující protektorátní realitu uprostřed války. U filmů, pojednávajících o skutečnostech minulých dob, je nutné snažit se vystihnout vybrané téma ne „realistickým“ předváděním vypjatých momentů historie, to může leckdy působit až karikaturně ve snaze o efektnost, ale přesvědčivě zachytit ducha daného času, pokud možno, ve všech ohledech.