Když jsem po volební noci, která měla rozhodovat o funkci prezidenta Spojených států, ráno zapnul rádio, byl jsem zděšený. Konfrontoval jsem si sdělované informace se zpravodajským kanálem ČT 24, na němž nějaký vousatý starší pán zasvěceně vysvětloval, jak správně dosavadní prezident Trump funkci obhájil a jak je třeba, aby pokračoval. Měl jsem už připravovaný titulek článku, který je v názvu výše, ale hned jsem začal uvažovat o jeho změně na pojmenování Americká tragedie, který bych si vypůjčil od spisovatele Theodora Dreisera.
Říkal jsem si, to snad není možné. Jak se mohlo stát, že by ditátor a xenofobní rasista mohl obhájit svůj mandát v zemi s dlouhodobými demokratickými tradicemi? Miliony Američanů volily korespondenčně v předstihu, což udělal i dosavadní prezident Trump. Situace je samozřejmě výjimečná, rozhodnutí zodpovědných institucí je dáno koronakrizovým bezprecedentním stavem, ale každé podmínky, předem určené demokratickým právním řádem, je nutné respektovat a dodržovat je!
Volební výsledek, ať je ve prospěch obhajovatele, nebo kandidáta na změnu, je závazný pro každého z politických soupeřů a každý ze zúčastněnýh je povinen nastavený řád uznávat a neprotivit se mu. Může samozřejmě podávat protesty, ale o to horší je pak blamáž nad neúspěchem.
Jak řekl nakonec vítěz prezidentské volby roku 2020, Joe Biden, je dáno zákonem, že musejí být evidovány všechny započítané hlasy voličů, kteří se voleb zúčastnili. O odstaveném prezidentu Trumpovi už jsem toho v minulosti napsal dost a není potřeba, abych k tomu něco ještě přidával. Americká společnost musí být připravena na to, že je to naprosto bezcharakterní člověk s hroší kůží a ještě půl roku po prohrané volbě bude rozšiřovat po zemi, že je jediným prezidentem Spojených států, než se ho podaří zavřít na psychiatrickou kliniku, pokud nedopadne hůř.
Očekávám od nového prezidenta Spojených států, že obnoví těsné transatlantické partnerství v rámci NATO i přátelskou a blízkou spolupráci s Evropskou unií. Dále, že bude prosazovat obchodní a kulturní kontakty se zeměmi jihovýchodní Asie, vyjma komunistické Severní Koreje, a tím bude vytvářet velmi silné konkurenční prostředí proti ambicím komunistické Číny, tak, jak se o to snažil i jeho předchůdce Barack Obama. A určitě na půdě Spojených států prosazování důsledné reformy zdravotního zabezpečení, věci, v níž jsou Spojené státy doposud daleko za Evropou.
Ještě naposled, co považuji za nejdůležitější – končí bývalé kamarádství dřívějšího prezidenta s „bratry v jednom triku“ - ruským Putinem, čínským Si Tin pchingem a severokorejským Kim Čong unem.
Pana prezidenta Bidena srdečně zdravím a přeji mu vše dobré v jeho nastalém úřadě.