Zpět

Ovčáčkův koncert

Zcela náhodně jsem byl svědkem dne 2. srpna 2016 v 11.30 hodin v čekárně jedné pražské instituce, kde běžel nepřetržitě přenos televizní zpravodajské stanice ČT 24, brífinku (zřejmě v původní řeči briefingu) mluvčího Pražského hradu a zároveň mluvčího prezidenta republiky pana Jiřího Ovčáčka.

Tento pán, v minulosti redaktor komunistických Haló novin, se mi dlouhodobě jeví jako naprosto nedůvěryhodná osoba, ochotná na sobě udělat uzel, jen aby se zalíbila svému mocipánovi. Podobných lidí bylo v minulosti hodně. Mnohem víc jim záleželo na servilnosti ke svým zaměstnavatelům, než se snažit uplatnit svůj názor. Vždycky se najdou takoví, kteří si raději zapřou nos mezi očima, než aby se vzdali třeba jen jepičí kariéry. Výjimkou z porevolučních let byl Tomáš Klvaňa, kterého bývalý prezident Klaus vyhodil, protože si mluvčí dovolil vůči němu projevit vlastní názor.

Naprosto mě v projevu dnešního mluvčího prezidenta republiky Ovčáčka zarazilo, jak prezentuje hrubě arogantní a nediplomaticky sprostý tón prezidenta České republiky. Prezident státu je nadstranickou osobou a jestli svého postavení využívá k tomu, aby oponenta svých názorů, v tomto případě Miroslava Kalouska, drze hanil, pohybuje se na hraně únosnosti užívání „svého“ úřadu. Pana Kalouska jsem v minulosti kritizoval a měl vůči jeho vedení ministerstva financí výhrady. Prezident republiky Zeman ale své funkce zneužívá ve prospěch svých chráněnců a je víc než zřejmé, že se chová jako partajní činovník a rozhodně ne jako hlava státu.

Neobyčejně stranicky pan Zeman vyslovuje podporu svému favoritu Andreji Babišovi. Kdo na pětasedmdesáti miliardách daňového zisku státu, jímž se Babiš chlubí, má zásluhu ? Nedokážu pochopit, proč neustále škrtí jakékoliv výdaje ve prospěch zaměstnanců ve státní sféře a důchodců, kterých rok od roku přibývá ? Kdo tedy bude profitovat na bohatnoucím státu, na velkých daňových přebytcích ? Budou to především zaměstnanci Babišova koncernu a jeho „dceřiných“ společností, nebo skutečně potřební v naší zemi, lékaři, vysokoškolští profesoři, učitelé, zdravotní sestry, policisté, hasiči, vojáci a důchodci, jejichž měsíční příjem je tak na hranici čtvrtinového příjmu lidí, pracujících na Západě a stále tvořících civilizační hranici mezi nimi a námi ? Pravděpodobně si přebytky zisku státu rozdělí vedoucí manažeři polostátních podniků a různí členové správních rad polostátních institucí na svých odměnách.