Zpět

Dohody

Galeazzo Ciano, italský ministr zahraničních věcí a zeť diktátora Benita Mussoliniho, si zapisoval postřehy a zážitky z každodenního politického jednání. Ty byly vydány po jeho smrti, když byl na rozkaz svého tchána odsouzen k smrti a popraven na začátku roku 1944. Jak sám zmiňuje ve svých zápiscích, ortel nad ním byl vydán na popud německého ministra zahraničí Joachima von Ribbentrop, jeho konkurenta ve vlivu nacisticko-fašistické ideologie.

Zápisky ministra Ciana propašovala do Švýcarska dcera Mussoliniho po smrti svého muže a její svědectví je neocenitelným dokumentem o myšlení člověka, naprosto oddanému fašistickému názoru na společnost a jeho prohlédnutí tváří v tvář smrti o falši tohoto násilnického systému.

Nicméně, zmiňuji tuto skutečnost dokumentací záznamů Galeazza Ciana z 12. února 1942 o dešifrované depeši vojenského přidělence Spojených států v Moskvě, který sděloval, že jestli Spojené státy nezvýší dodávky zbraní a strategického materiálu proti nacistické armádě, operující na ruském území, Sovětský svaz bude nucen uvažovat o kapitulaci.

Tento fakt, podpořený přímým svědectvím druhého nejvyššího činitele fašistického italského režimu, dává svědectví o tom, jak byla pomoc demokratického světa pro Stalinův režim důležitá. Spojené státy tehdy rozhodnou pomocí, včetně pozdějšího otevření západní fronty, umožnily Sovětskému svazu převzít iniciativu a nacistického nepřítele přimět k ústupu.

V tomto ohledu je důležité zmínit další datum zápisků italského ministra zahraničí z 11. června roku 1942. Cituji doslovně z českého překladu Cianova deníku, který vyšel v Československu po druhé světové válce. Pasáž, týkající se tématu, má text : „Bismarck telefonoval Blascovi (d´Aietovi), že Amerika, Anglie a Rusko uzavřely spojenectví na 20 let a že se Amerika zavázala, že zřídí druhou frontu proti Německu. Je to injekce, jejímž účelem je udržet Rusko na nohou. Musíme vyčkat obšírnějších zpráv, než vyslovíme o věci úsudek.“ Otto von Bismarck, jehož svědectví je citováno, byl vyslaneckým radou Třetí říše v Itálii a potomkem Otta von Bismarcka, německého kancléře za vlády císaře Viléma II. Blasco d´Aieto byl tajemníkem Galeazza Ciana na ministerstvu zahraničí.

Spojené státy provedly se svými spojenci invazi do jižní Itálie roku 1943 a do Normandie roku 1944. Nejen dodávkami zbraní a vojenského materiálu, ale otevřením jižní a západní fronty odčerpaly značné síly hitlerovského Německa z okupovaných východních území, aby německé armády po spojenecké invazi byly nuceny bránit nejen už dobytá teritoria, ale i vlastní zemi.

Demokratické země pomohly jedné říši zla zvítězit nad druhou. Dnes je demokratický svět vystaven další zkoušce. Ukrajina potřebuje pomoc svobodného světa proti agresi neosovětských sil. Sama, aby uhájila svoji nezávislost na čím dál víc totalitarizovaném Rusku, potřebuje pomoc Západu. Expanzivní charakter svých imperiálních snah dává neosovětská Ruská federace najevo každým dnem. Protože se snaží „lovit“ svými poznatky v historii, spoléhá na slabost byť unifikované Evropy a testuje rozhodnost Spojených států, na nichž bude záležet konečné slovo o prosazení svobody na Ukrajině. Je to test síly demokratického světa s proměnným principem diktatury.

Naštěstí není Evropa dost nezávislá na svém severoatlantickém spojenci, aby se sama vydala východnímu agresorovi všanc.