Zpět

Boj o ovládnutí námi obývaného světa

Kdysi napsal George Orwell román „1984“, v němž ustavičně soupeří jednotliví mezikontinentální držitelé moci a zeměkoule je rozdělena na sféry vlivu mezi třemi mocenskými celky. Přízeň jednoho z nich vůči druhým se mění podle situace a momentálního rozpoložení. Spojenectví je proměnlivé a jeden z nich se spojuje tu s tím, nebo s oním.

Je vidět, jaký byl v každém případě George Orwell prognostik světového budoucna, protože dnešní stav v rozdělení moci nastává aktuálně i když mezi jinými aktéry, než které on jmenoval. Západní svět, bránící lidskoprávní hodnoty - Spojené státy, Evropská unie a přesahující obranný orgán NATO + země jihovýchodní Asie a Austrálie, vystupuje z nevyhnutnosti proti seskupení, postaveném na principu diktatury - Čínská lidová republika, Ruská federace, Irán a Severní Korea. Třetí mocenský celek, kdysi koloniálně ovládaný - Jižní Amerika s Afrikou - má velkou budoucnost před sebou a jestli tamní politici budou dost zodpovědní, tuto oblast čeká velké využití místního potenciálu ve prospěch veřejnosti.

Kdo se s kým v budoucnu spojí, záleží na okolnostech a určitých egoistických ambicích teritoriálně mocenského zájmu.

Radikální islám je, jak se zdá, přes svoji útočnost, daleko nejslabším článkem možné interkontinentální konfliktní roznětky. Je to vidět z jeho zoufalých, čím dál méně efektivních útoků, zaměřených na rozvrat západního společenství.

Rusko má za spojence naprosto nejistý režim syrského vůdce Assada, je ale jen otázka, kdy se podporování tohoto ničemy vzdá. Bašar Assad zůstává jediným spojencem Ruska na Středním východě. Rusko tam disponuje základnami a přes Syrii je pro něj jediný přístup ke Středozemnímu moři. Protože se Ruská federace jako nástupce Sovětského svazu nevzdala svých teritoriálních „nároků“, což Putinovi nohsledi vykládají v ruským státem kontrolovaných mediích jako „internacionální pomoc“, je naprosto nutné, aby obranná organizace NATO měla pod ochranou všechny své spojence.

Zdá se, že současný prezident Spojených států Donald Trump pod tlakem svých spolupracovníků (bez těch již odstavených) dospěl k názoru, že ačkoliv může být Ruskem z veřejnosti doposud neznámých důvodů vydírán, stojí mu za to, obhajovat pozici Spojených států proti soupeřící totalitní mocnosti, i kdyby měl v budoucnu pro své možné dřívější chyby ztratit prezidentský úřad.